Divoké vztahy

22. února 2018 v 1:25 | Pacinka |  Myšlenkové pochody
Tak jsem dnes začala psát Životní srajdy a zase se vracela ke vztahům v rodině. Hodně mi vrtá hlavou vztah mezi mnou a mojí matkou. Chápejte, mám ji moc ráda a myslím, že ona mě má taky ráda. Teda spíš myslím, že by mě měla mít ráda, ale vlastně mám pocit, že by mě vyměnila za třídenní výlet. Možná i jednodenní, kdyby byl s občerstvením. Víte ona se vážně snaží být dobrou matkou, stejně jako se já snažím předstírat, že skutečně dobrou matkou je, ale nějak nám to neštymuje dohromady. Ale vždyť se stala matkou tak brzy, nestihla si užít život a potom měla pocit, že jí něco utíká. To co jí utíkalo ve skutečnosti byl čas strávený s námi. Pamatuju si, že na mě byla vždycky pyšná, když se mi něco povedlo, ale vždy chválila svůj "výtvor" před svými známými, mě ne. Mám trošku pocit, že by byla opravdu ráda, kdyby žádné děti neměla. Musíme pro ni i pro otce být velké zklamání, já mám dokončenou jen základku a můj bratr je ve vězení. No aspoň víme, že žije. Jenže když se nad tím zamyslím, nejsou to právě oni, kteří se více než na naši výchovu soustředili na to, jak si vzájemně co nejvíc ublížit? Oni byli ti, kteří při rozvodu opustili hlavně nás. V tu dobu jsme je potřebovali nejvíc, ale neměli jsme je. Měli jsme jeden druhého, televizi, šikanu ve třídách a strejdu alkoholika. A mně ještě zamotal hlavu strejda Tomáš. Chtěla bych, aby moje maminka byla při mě ve chvíli, kdy ji potřebuji a ne jen ve chvílích, kdy si ona potřebuje ulevit. Možná díky ní jsem se sebou nechala vždy tak zametat, stal se ze mě samaritán, obětovala jsem své duševní zdraví, aby si jiní mohli ulevit. Možná je to můj životní úděl. No a možná jsem prostě pokřivená a zlomená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama